Do třetice všeho dobrého, aneb všechny Vás zdravím s poslední částí vyprávění o skotském roadtripu, který jsme podnikli minulý červenec. V předchozím článku jsme skončili přesně v půlce, po osmi dnech naší cesty, kdy jsme opustili skotské souostroví Hebridy a z ostrova Harris se vrátili na poloostrov Skye a pokračovali na skotskou pevninu.
Den 9.
Po spaní u silnice u městečka Armadale jsme se ráno v přístavu nalodili na trajekt a během 45 min jsme připluli do Mallaigu, což je přístavní město na pevninské části Skotska. V Mallaigu také končí vlaková trať, která vede přes slavný Glenfinnan Viaduct, který dobře znají všichni fanoušci Harryho Pottera. My si v Mallaigu nakoupili v obchodě čerstvé pečivo a dali si snídani na lavičce venku.
Po menší procházce jsme pokračovali směrem do vnitrozemí, kde jsme se zastavili u Loch Eilt, což je jezero s maličkým zalesněným ostrůvkem, na kterém byl v Harrym Potterovi pohřben Albus Brumbál. Zde se sjíždilo podstatně více lidí než na místech, kde jsme byli předtím, zvlášť pokud bych to měla porovnat s ostrovy Lewis a Harris. Místo je snadno přístupné od silnice a je značené v mapách.
Pokračovali jsme dále a zaparkovali u návštěvnického centra Glenfinnan, odkud se dá jít jak k jezeru, tak k viaduktu. Záběry na jezero byly taktéž použity ve filmových verzích Harryho Pottera, přičemž následně byl triky přidán bradavický hrad. U jezera jsme vylezli na věž, která je památníkem počátku skotského národního povstání, které připomíná i socha stuartovského prince Charlese Edwarda Stuarta (známého jako Bonnie Prince Charlie) na vrcholu věže. Odtud získáte ještě lepší výhled na celé jezero a do okolí. Navíc většina lidí v Glenfinnanu proudí k viaduktu, a na věž a k jezeru chodí podstatně méně turistů.
Nicméně když už jsme tu byli, vzala jsem manžela i k viaduktu a vyšlápli jsme nahoru si pro hezké výhledy. Když jsem byla u viaduktu poprvé během vlakového „roadtripu“ Skotskem v roce 2019, projely jsme se se sestrou přes viadukt vlakem, což byl také zážitek, a potom jsme šly k viaduktu jinou přístupovou cestou z vlakové stanice. I přes velké množství fanoušků a turistů se stále jedná o krásné místo obklopené horami.
Po tomto Harry Potter dni jsme dojeli do kempu u vesnice Ardnamurchan, nacházející se na stejnojmenném poloostrově. Kemp ležel přímo u moře a hned nám učaroval. Strávili jsme tu dvě noci a byli s místním zázemím moc spokojeni. Kemp jsem vybrala hlavně proto, že z nedalekého přístavu jezdily lodě na výlety na malé souostroví Threshnish Isles a na ostrov Staffa.
Den 10.
Podle plánu jsme ráno z kempu popojeli do přístavu v Kilchoanu a odtamtud už jsme lodí vyjeli na celodenní výlet k ostrovu Lunga, největšímu z Threshnish Isles, a poté na ostrov Staffa. Pokud by někoho zajímalo více, výlet jsem rezervovala na stránkách https://staffatours.com/faq/. Tento den nám počasí opravdu přálo, byla jasná obloha a možná bylo na ostrovech až moc velké horko. Cestou jsme měli štěstí a párkrát zahlédli delfíny a žraloky (basking sharks). Po přistání na ostrově Lunga jsme si prošli ostrov až k útesům, kde byla zrovna sezóna papuchalků. V létě na těchto ostrovech hnízdí a starají se o mladé, takže je to ideální doba k návštěvě. Z ostrova byly opravdu nádherné výhledy a příroda zde byla neuvěřitelná.
Samotný výlet byl skvěle organizovaný, trajekt pro nás dorazil včas, dostali jsme potřebné informace, sbalili si s sebou dostatek jídla, pití, pokrývek hlavy, prostě vše podle počasí. Pro nevyzpytatelnost skotského podnebí jsme s sebou samozřejmě měli i teplejší vrstvy, které jsme však při objevování ostrovů mohli nechat na lodi. Mezi další doporučované ostrovy k návštěvě v této oblasti a se stejnou společností patří i Isle of Mull.
Když už jsme u nádherné přírody, stejné dojmy bude každý návštěvník rozhodně mít i z ostrova Staffa, na kterém se nachází slavná jeskyně Fingal’s Cave, která inspirovala filmaře šestého dílu Harry Pottera, když natáčeli scénu v jeskyni, kam se Brumbál vypravil s Harrym hledat jeden z viteálů. Skutečná scéna se pak natáčela v Irsku u Cliffs of Moher. Jeskyně Fingal je však neuvěřitelným příkladem toho, co příroda dokázala během statisíců let vytvořit (nejspíše to byly hlavně vlny, geologické procesy a vulkanický prach) – posuďte sami z fotek. K jeskyni se v minulosti podívala i královna Viktorie, Jules Verne či Walter Scott. Turismus si našel k jeskyni svou cestu již v 19. století, a není divu. Místo je však přísně chráněné a spravuje ho Scottish National Trust.
Z vydařeného výletu jsme se vrátili odpoledne, a protože na ostrovech bylo horko, ale žádné příhodné pláže, měli jsme ještě chuť jet se někam vykoupat, neboť bylo opravdu horko. V tyto dny začínala ve Skotsku vlna veder, která nás pronásledovala i další dny. Po krátkém googlení jsme objevili pláž Sanna Beach, nedaleko našeho kempu. Dodnes na ni vzpomínám jako na jednu z nejkrásnějích pláží ve Skotsku. Na úplném okraji poloostrova je poměrně odlehlá, a tudíž i v horku skoro prázdná. Bílý písek a průzračná voda je samozřejmostí. Nakonec jsme se na pláž vrátili ještě druhý den, to už jsem se koupala bez neoprenu.
Den 11.
Ráno jsme opouštěli kemp Ardnamurchan a čekala nás cesta do vnitrozemí, pod vrchol Ben Nevis, do Fort Williamu, která měla trvat asi dvě hodiny. Protože stále panovalo horko, strávili jsme dopoledne několik hodin na pláži Sanna, která nám tolik učarovala předchozího dne. Osvěžení jsme pak vyrazili směrem Fort William, kde jsme měli na dvě noci ubytování v maličké chatičce, což bylo vlastně jediné ubytování celé dovolené, když nepočítám kempy.
Den 12.
Po odpočinku na pořádných matracích a vydatné snídani jsme plánovali, zda se dnes vydávat na nejvyšší vrchol Spojeného království – Ben Nevis, což byl můj původní plán, nicméně vysoké teploty stále nepolevovaly. Proto jsme se nakonec rozhodli výšlap nehrotit a projít si namísto toho údolí Glencoe. Zde se mimo jiné natáčelo Statečné srdce a výhledy tu byly nádherné. Našli jsme dokonce řeku, kde se koupali místní, a protože voda překvapivě nebyla vůbec tak studená, jak bych čekala, tak jsem si tam také zaplavala.
Den 13.
Po druhé noci ve Fort William jsme opustili naše útulné ubytování a pokračovali jsme směrem na sever. Ještě před opuštěním oblasti Glencoe jsme se podívali na místo, kde stála v Harrym Potterovi Hagridova chata (byl to pouze krátký výšlap) a o kus dál, kde se natáčela jedna z bondovek – Skyfall. Všechna tato místa jsou opět dobře značená v Google Maps a není tedy potřeba je nějak složitě hledat.
Odpoledne jsme ještě dojeli ke kopci, kde se natáčel historický fantasy seriál Cizinka (Outlander), a kde stál v seriálu tajemný kamenný kruh, kterým se dalo projít do minulosti. V seriálu se kopec jmenuje Craigh na Dun a ve skutečnosti se nachází u Loch Rannoch a jen kousek od jižního okraje Cairngorms National Park. S tucty ovcí pasoucími se na kopci a v jeho okolí se jedná o kouzelné místo s krásným výhledem na jezero.
Po tomto filmovém a seriálovém tour jsme už jen hledali vhodné místo, kde na noc zaparkovat, když jsme našli pěkné místečko u méně frekventované silnice mezi lesem a rybníkem, a s lavičkou, na které jsme rozdělali vařič a udělali si teplou večeři. Nevýhodou byly roje mušek všude okolo, takže jsme využili i síťky na hlavu, které se pro tyto účely ve Skotsku prodávají.
Den 14.
Zbývaly nám už jen dva celé dny na objevování skotských krás. Také jsme se blížili na sever, zpátky k Inverness, odkud jsme měli za tři noci letět zpět domů. Po snídaní jsme vyrazili přes Cairngorms National Park a já si užívala výhledy. Nejprve jsme zastavili u velice zachovalých anglických kasáren Ruthven Barracks, kde dříve sídlila anglická vojska, dohlížející po sérii rebelií na Skoty.
Hlavní atrakcí dne však byl skotský přírodní park se skotskými a „severskými“ zvířátky, Highland Wildlife Park, který se mimo jiné pyšní úspěšným chovem skotské kočky divoké, kterou se jim podařilo postupně navrátit do volné přírody, ač zde dříve vyhunula. Dále jsme viděli polární lišku, soby, losy, ledního medvěda, nejrůznější sovy a také koně převalského.
Po návštěvě zvířátek jsme se přesunuli na nocleh do kempu Dalraddy Holiday Park, stále v národním parku Cairngorms. Byl to největší kemp, ve kterém jsme byli, s veškerým zázemím, obchůdkem a stánky s jídlem. Na druhou stranu nebyl jako menší rodinné kempy na ostrově Skye či na Hebridech, které měly své kouzlo a méně lidí. V oblasti Cairngorms lze pro jeho dostupnost z Inverness a polohu ve vnitrozemí očekávat mnohem více návštěvníků, takže větší kemp zde dává smysl.
Den 15.
Ráno jsme naposledy složili stan a všechno vybavení a vyrazili směrem k Inverness. Vzhledem k mojí zálibě v historii (a taky kvůli již výše zmíněnému seriálu Outlander) jsem se chtěla podívat na bitevní pole Culloden, které se nachází nedaleko města Inverness.
16. dubna 1746 (ano, dnes přesně před 280 lety) zde proběhla poslední bitva mezi skotskými klany, podporujícími katolický rod Stuartovců a jejich nárok na britský trůn, a hannoverským panovníkem Georgem II. Skotové byli poraženi a represe, které vůči nim následovaly, neměly obdoby. Klanová kultura v podstatě zanikla a mimo jiné bylo zakázáno nošení kiltů. U Cullodenu jsme měli rezervovanou procházku bitevním polem s průvodcem, kde jsme se dozvěděli spoustu dalších detailů o povstání a bitvě. Návštěvu doporučuji nejen fanouškům Cizinky.
Večer už jsme si jen během zlaté hodinky prošli centrum Inverness, dali si k večeři McDonald’s a vyrazili autem z města hledat místo k poslednímu přespání, než se dopoledne dalšího dne vydáme na letiště. Přespali jsme na parkovišti v lese kus nad městem.
Den 16.
Poslední den jsme se museli dopoledne sbalit a zorganizovat všechna zavazadla a kempinkové vybavení tak, abychom se vešli do letadla. Umyli a vrátili jsme auto a už jsme mířili na letiště v Inverness a následně přes Londýn domů. Tato cesta mě nabila pozitivní energií na měsíce dopředu a už se nemůžu dočkat, až se do Skotska vrátíme.
Přeji Vám všem krásné (a snad i cestovatelské) jaro!
