Dnes, tematicky na Día de los Muertos, bych Vás chtěla vzít dál mimo Evropu, do exotičtější destinace, kterou bude Mexico City a jeho okolí. S manželem jsme se v září vydali na delší dovolenou, kterou jsme zahájili intenzivním odpočinkem u moře v Dominikánské republice, a zakončili týdenním pobytem v Mexiku, kde nás čekalo více poznávání. O všech těchto výletech bych Vám tu chtěla povyprávět a sdílet zajímavé tipy, pokud se někdy rozhodnete do hlavního města Spojených států mexických vydat – protože to rozhodně stojí za to.
Ciudad de México jsme si vybrali z důvodu, že tam již dva roky žije a pracuje moje nejbližší přítelkyně. Ta nám dala všechny tipy, která místa navštívit (a která jídla ochutnat), a také nám ukázala to nejlepší z hlavního města Mexika. A hlavně jsme se po skoro roce mohli vidět.
Do Mexika jsme doletěli v pátek večer, let ze Santo Dominga trval necelé 4 hodiny. První nás čekala imigrační kontrola. Zde bylo velkou výhodou, že oba mluvíme španělsky a úředníkům jsme mohli sdělit účel cesty, kde budeme zůstávat a jak dlouho. Ovšem pokud španělštinou příliš nevládnete, domluvíte se většinou i anglicky, případně se vždycky hodí mít s sebou vytištěné potvrzení o ubytování a zpáteční letenku, aby si to mohli na imigračním sami zkontrolovat. To ostatně doporučuji i do jiných zemí, protože vždy se může stát, že se budou ptát a vy nebudete mít potvrzení po ruce nebo nebudete mít hned přístup k internetu.
Taxíkem jsme se z letiště dostali do čtvrti Polanco, kde jsme byli ubytovaní v nonstop hlídané budově. Jako jedny z nejlepších a nejbezpečnějších čtvrtí v Mexico City jsou často doporučované také čtvrti Condesa či Roma Norte. První večer jsme se hned sešli s kamarádkou a jejím přítelem a vydali se na večeři do Villa María, kde byla živá hudba od proslulých mariachis. Také jídlo bylo výborné, tolik jsme toho ochutnali, namátkou sopa de tortilla (u nás také známá jako sopa azteca), enchiladas či mole poblano.
V sobotu jsme vyrazili poznávat Mexico City. Čtvrť Polanco jsme zvládli pěšky a potom nám pomohla jízdní kola. V Polancu jsme si dali výborné churros ve velice fotogenické El Moro Churrería a potom jsme si prošli Avenidu Masaryk, jednu z nejluxusnějších obchodních čtvrtí v Americe. Shodou náhod je pojmenována právě po našem prvním prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. Socha stojící na Avenidě Masaryk je totožná se sochou stojící před Pražským hradem a byla hlavnímu městu Mexiku věnována ke dni 28. října 2000.
Poté jsme již pokračovali na kole a dostali se do čtvrti Reforma, kde se nachází i památník Ángel de la Independencia připomínající nezávislost Mexika na Španělsku, získanou roku 1821. Poté jsme se šli podívat na tradiční mexický trh, kde měli spoustu krásných (a autentických) předmětů, od sombreros po ručně malované nádobí a samozřejmě tradiční mexické lebky či alebrijes (mýtické fantastické bytosti, které provázejí světem mrtvých a které můžete docela dobře znát z disneyovky Coco). Prošli jsme si i historické centrum, viděli nádhernou katedrálu a abychom si výhled na ni ještě více užili, šli jsme na drink a večeři do baru Terraza Catedral, kde jsme měli výborné nachos.
Co se týče dopravy po Mexico City, nejlepší a zejména bezpečnou volbou byl Uber, který je tam o trochu levnější než v Praze. Jezdili jsme s ním např. na hlavní autobusová nádraží, odkud jsme poté pokračovali na různé výlety, o kterých Vám povím dále.
Pirámides de Teotihuacán
Pokud navštívíte Mexico City, tyto pyramidy byste určitě neměli vynechat. Nacházejí se asi hodinu od Mexico City, konkrétně ze severního autobusového nádraží (Central del Norte). Na nádraží jsme dorazili uberem a poté zamířili k jednomu z posledních stánků, kde prodávají (zpáteční) lístky do Teotihuacánu. Autobus nejprve staví přímo ve vesnici, a následně pokračuje až k areálu pyramid, kde vystoupíte. Vstupenky do celého areálu stojí pouze 90 mexických pesos, tedy něco přes 100 českých korun.
Pyramidy jsou opravdu unikátní, historicky se jedná o jednu z nábožensky a archeologicky nejvýznamnějších oblastí Severní Ameriky. Celá dnešní archologická zóna je poměrně velká, ale původní město této mezoamerické kultury před dvěma tisíci lety bylo mnohem větší. Největší pyramidou je Pirámide del Sol, tedy pyramida slunce. Další významnou pyramidou je Pirámide de la Luna. Dříve bylo na pyramidy možné i vyšplhat, nicméně během pandemie covidu se od toho upustilo. Pro zachování těchto monumentálních památek pro další generace je to bezesporu lepší. Mexičané mají každou neděli vstup na památky zdarma. My jsme tam byli právě v neděli, tedy jsme počítali s více lidmi, ale počet návštěvníků byl stále přiměřený.
Po procházce areálem jsme pěšky došli k vyhlášené restauraci zasazené do jeskyně, která se jmenuje La Gruta. Po cestě nás lákali do jiné restaurace a tvrdili, že čekací doba do Gruty je kolem dvou hodin. My jsme však i přesto šli zkusit naši první volbu, a ve skutečnosti jsme čekali jen necelých 30 minut, takže se určitě nenechte odradit. Navíc mají u vstupu skvělý systém, berou si jména lidí a poté volají dle pořadí. Mezitím je možné se venku posadit a dát si drink.
Po vynikajícím jídle (měli jsem guacamole, yucu, steak, enchiladas, rýži a fazole) Vám pro umocnění zážitku obsluha povypráví prastarou legendu o této jeskyni a nechá Vás zapálit svíčku, kterou poté necháte na druhém konci jeskyně. Poté jsme se areálem pyramid vrátili zpět k původnímu vstupu (stačí nevyhodit lístky a pustí Vás zpět přes pyramidy), abychom se dostali na autobus. Před vstupem nám hned začali různí Mexičané nabízet taxi či jiné formy dopravy, ale když jsme jim řekli, že děkujeme, že máme zpáteční jízdenky na autobus, tak nám hned poradili, kde zastávku hledat (bylo to jednoduše hned naproti místu, kde nás autobus vysadil ráno).
Ještě poslední tip k pyramidám, pokud tam pojedete za obecně teplého počasí, je nutné počítat s tím, že tam bude ještě o něco tepleji než v např. v Mexico City, proto určitě nezapomeňte na tekutiny, pokrývky hlavy (ideálně tématické klobouky jako my) a opalovací krém. My jsme tam měli zrovna moc příjemně, kolem 20 stupňů, ale záleží na ročním období. Ani v Mexico City jsme neměli horko a na poznávání a chození byla teplota okolo 20 ideální.
Grutas de Tolantongo
Tento výlet je náročnější a zabere opravdu celý den, přibližně od 6 ráno do cca 9 hodin večer (pokud pojedete z Mexico City a večer rovnou zpět), ale nám opravdu stál za to. Grutas jsou malé bazénky, které byly uměle vybudovány v mexických horách, tedy o výhledy je zde postaráno. Jedná se vlastně o takové unikátní lázně, kde máte rovněž možnost přespat a užít si je déle. My jsme se na tento výlet vydali přes AirBnb experiences, protože si stejné poskytovatele před námi vybraly i mé kamarádky a byly spokojené. Prý se tam dá dojet i autobusy, nicméně by se tím cesta ještě prodloužila a bylo by potřeba přestupovat. My jsme jeli autem s naším průvodcem a jedním párem z Texasu přibližně 3 hodiny. Tento zážitek lze zakoupit i na jiných platformách, jako je např. Trip Advisor. Nabídka je pestrá, protože je toto místo opravdu vyhledávané.
Výhodou našeho „zájezdu“ bezesporu bylo, že v ceně je vyzvednuti v místě ubytování (po celém Mexico City) a jste ušetřeni brzké ranní cesty na sběrné místo. Přibližně v půli cesty jsme se zastavili na mexickou snídani (výborné quesadillas s náplní dle výběru), která byla také v ceně. Nakonec jsme po 10 hodině ranní dorazili do Grutas. Jak jsme se začali přibližovat, okolí začalo být více hornaté a bylo se na co dívat.
Po příjezdu ke Grutas jsme si s sebou do samotného areálu k bazénkům směli vzít jen věci jako ručníky, plavecké či sluneční brýle, mobily (ve vodotěšných obalech) a opravdu must-have byly boty do vody. Plastové lahve s pitím nebyly povoleny, ale v areálu prodávali pití. Dostali jsem necelé dvě hodiny čas si užít malé bazénky. Čím výše jdete, tím teplejší bazénky jsou. My jsme tam byli v pondělí a bylo tam jen málo lidí, takže nebyl problém si najít bazének jen pro sebe. Zážitkem je i jeskyně, která propojuje dvě strany areálu, případně se dá přejít i přes most.
Po dvou hodinách jsme přejeli jen kousek na další stanoviště, kterým byla „divoká řeka“, která má úžasně modrou barvu, ale jedná se o barvu přírodní, způsobenou vápencem. Voda má být velice dobrá na pleť a kůži (ze světlého bahna jsme si udělali pleťové masky). V řece byl silný proud, ale dalo se v ní příjemně plavat. A byla opravdu teplá.
Poslední zastávkou byla přírodní jeskyně, která se dá celá proplavat, až do temných zákoutí, kde naši průvodci použili světla, abychom viděli. Nad jeskyní je krásný vodopád a vedle vodopádu je další menší jeskyně, nebo spíše malá chodba, kde byly poměrně kluzké a nerovné kameny, a také tam bylo horko jako v sauně. Kvůli této poslední zastávce je určitě klíčové mít s sebou na Grutas boty do vody, a to i na přecházení mezi jeskyněmi. Také ochrání před škrábancemi. Další nezbytností byly vodotěsné obaly na mobily. I když např. iPhony mají být vodotěsné, raději jsem si obal pořídila a byla jsem za to opravdu ráda, protože zejména v jeskyních, kde voda stékala i ze stropů, se mobil úplně ochránit nedal. Dále doporučuji mít s sebou plavecké brýle na ochranu očí – já např. nosím kontaktní čočky a s brýlemi byl celý zážitek mnohem příjemnější. Všechny tyto věci se dají koupit po cestě, opravdu tam bylo nespočet obchodů zaměřených na tyto věci, jak jsme se blížili na místo. A pokud nemáte rádi stísněné prostory a horko, tak doporučuji vynechat poslední maličkou jeskyni, kde byly nadto nebezpečné kameny. Průvodci nás nijak zvlášť neupozorňovali, co v jednotlivých jeskyních bude a jak bude náročný např. terén, takže bych zpetně radši veděla dopředu, co nás čeká. Celá návštěva však stála za to, jedná se opravdu o jedinečné místo. Nakonec jsme měli oběd v místní restauraci a poté se vydali na tříhodinovou cestu zpět. Samozřejmě pokud pojedete po své vlastní ose, můžete např. jen relaxovat v teplých bazéncích, to je úplně na Vás.
Castillo de Chapultepec
V úterý jsme se rozhodli zůstat v Mexico City, zejména po náročné cestě do Grutas a zpět. Šli jsme na výbornou snídani do krásné zahradní restaurace Jardín del Corregidor, kde měli jak klasické vejce benedikt, tak mexické snídaně. Poté jsme šli do parku, který vedl až k zámku Castillo de Chapultepec, který je rozdělen na dvě části. V první části je muzeum mexické historie až po současnost, a ve druhé části jsou královské pokoje. Vstupné je zase 90 mexických pesos.
Už samotné historické muzeum bylo velice zajímavé, a my se pomalu prokousávali španělsky popsanými sekcemi a dozvěděli se spoustu nových věcí o Mexiku, např. že Texas byl součástí Mexika, dokud se neosamostatnil roku 1836, a nepřidal se k USA v roce 1845.
Královský palác, tedy druhá část zámku, byl rovněž velice zajímavý, a to hlavně pro své spojení s evropskou historií a překvapivě rodinou Habsburků. Jeden z nejznámější českých králu a rakouských císařů, František Josef I., měl mladšího bratra Maxmiliána, který v roce 1864 přijal mexickou korunu a stal se císařem. Jistě ho lákala myšlenka, že jako habsburský princ nalezne uplatnění a bude moci vládnout jako jeho mocný starší bratr. Jeho ženou byla dcera prvního belgického krále, Charlotta Belgická, která manželovi ambice podporovala. Bohužel, vláda tohoto páru netrvala dlouho a po pouhých třech letech na trůně, poté co francouzský císař Napoleon III. stáhl svou armádu z Mexika, ztratil Maxmilián podporu a byl popraven republikány, vedenými budoucím prezidentem Benitem Juárez. Charlotta se stala mladou vdovou, která prožila zbytek svého dlouhého života na dvorech u své rodiny v Belgii a Rakousku a nikdy se ze smrti manžela psychicky nevzpamatovala.
Castillo de Chapultepec je každopádně díky krátké přítomnosti císaře Maxmiliána I. Mexického a císařovny Charlotty jediným palácem v Severní Americe, který někdy obývala královská rodina. V rámci expozice můžete vidět, jak jejich komnaty vypadaly.
Protože nás palác okouzlil (i pro krásné výhledy na Mexico City a jeho zeleň), strávili jsem v něm více času, než jsme původně plánovali. Zbytek odpoledne jsme se procházeli a mířili jsme do restaurace Huset, kam jsme šli na doporučení Američanů, kteří s námi byli předchozí den v Grutas. Konkrétně jsme byli zvědaví na avokádovou pizzu, což není úplně typická kombinace, ale musím říci, že byla výborná.
Tepoztlán
Pokud chcete zažít typické Mexiko zasazené do divoké přírody, vydejte se z Mexico City do Tepoztlánu. Dostanete se tam s jižního autobusového nádraží (Central del Sur) a cesta trvá kolem 45 minut, podle provozu. Musím říci, že autobusy v Mexiku byly velice pohodlné a nebyly drahé. Před nástupem také kontrolují všem cestujícím batohy, případně musíte projít rámem jako na letišti.
Tepoztlán již mnohokrát vyhrál titul pueblo mágico, což doslova znamená magická vesnice, a je to titul udělovaný mexickým vesničkám, které si zachovaly svůj typický folklorní ráz a mexickou kulturu.
V barevném Tepoztlánu najdete trhy s čerstvým ovocem a dalšími surovinami, dále malé obchůdky či restaurace. Hlavním důvodem naší návštěvy byl výšlap na malou pyramidu nad městem, v archeologické zóně Tepozteco. Výšlap byl prudký a cestu jsme šli kolem hodinu a čtvrt. Navíc bylo po dešti a lesem stékala voda. Výšlap byl zejména po schodem nebo kamenech a byl určitě jedním z náročnějších. Zejména převýšení bylo velké, cca 500 metrů. Výhled nahoře z pyramidy (na kterou se může šplhat) byl však úchvatný. Ovšem určitě nepodceňte obuv a pijte dostatek tekutin.
Tepoztlánem jsme se dostali k závěru. Doufám, že jsem Vám předala některé užitečné tipy, pokud byste do Mexika v budoucnu plánovali cestu. Určitě se vyplatí koupit si na letišti SIM kartu s internetem, abyste se mohli dobře orientovat po městě (nás stála simka s neomezeným internetem na 10 dní asi 200 Kč). V Mexico City je taky na většině míst veřejná wifi Internet para todos, ale nelze na ni spoléhat úplně pokaždé. Spíše než metrem je bezpečnější jezdit Uberem nebo mexickou alternativou DiDi. Případně bylo zpestřením projet si město na kole. Také je nutné počítat se zácpami zejména v Mexico City a mít vždy rezervu, zejména pak pro cestu na letiště. Autobusy na výlety, které jsme podnikli, naštěstí jezdily poměrně často a vždy jsme jízdenky koupili až na místě. Do Mexika si také zabalte léky, zejména na žaludeční potíže (ale to platí pro celou latinskou Ameriku). Mexické jídlo je výborné, nicméně se pořád jedná o poměrně odlišnou stravu. Jinak mnoho Mexičanů jsou moc milí a srdeční lidé, kteří rádi pomůžou. Samozřejmě je dobré se mít na pozoru, i co se týče míst, kam se vydáte, ale my jsme měli všude velice příjemnou zkušenost.
Jako poslední bych upozornila na výškovou nemoc, vzhledem k tomu, že Mexiko City je obklopené horami a jako takové se nachází v nadmořské výšce 2300 m. Já jsem třeba nikdy jsem nebyla v takto vysoko položeném městě. Nemoc se může projevit např. bolestí hlavy nebo únavou. Je dobré pít hodně vody, mít dostatek spánku a vzít v potaz své fyzické schopnosti a kondici např. při výšlapech. Případně by měli v místním lékarnách prodávat proti výškové nemoci léky.
Tak to je ode mě k Mexiku vše a pokud by Vás cokoli zajímalo nebo jste chtěli konkrétnější informace k čemukoliv, určitě se napište nebo zanechte komentář.
Gracias y hasta luego!
