Erasmus v Anglii: část I.

Erasmus je takový cestovatelský sen pro všechny vysokoškolské studenty, kteří jako já rádi poznávají nové země. Vyjedete studovat do zahraničí na půl roku nebo celý rok, dostanete od univerzity stipendium, okusíte fungování vysokoškolského vzdělávání v jiné zemi, zdokonalíte si jazyk, poznáte nové lidi, budete cestovat a ještě se naučíte zvládat nové situace daleko od domova. Zní to jako pohádka, že? V tomto článku bych se chtěla podělit o své osobní zkušenosti z Erasmu, protože u mně se opravdu jednalo o splněný sen, a to zvlášť v kontextu pandemie Covid, která cestování a erasmy na nějaký čas značně zkomplikovala, ne-li úplně znemožnila. Ve dvou článcích se podělím o zkušenosti od administrativního procesu před výjezdem, přes poznatky z anglické univerzity až po cestovatelské zážitky. Chybět nebudou ani nejrůznější tipy a doporučení, které bych ráda předala dál.

Výběrové řízení

Pokud zvažujete vyjet na Erasmus, řekla bych Vám toto: určitě jeďte, opravdu to za to stojí! Začíná se výběrovým řízením, během kterého dokládáte nejrůznější podklady jako při ucházení se o práci a poté Vás čeká pohovor typicky v jazyce dané země, případně v jazyce tamní výuky. Předpokládám, že každá univerzita bude mít možná trochu jiné požadavky, každopádně já jsem dokládala:

• strukturovaný životopis v angličtině;
• motivační dopis v angličtině;
• doporučující dopis některého z pedagogických pracovníků právnické fakulty v češtině;
• vyplněnou přihlášku; a
• seznam pročtené literatury ve vztahu k předmětům, které plánujete v zahraničí studovat.

Po provedení pohovorů je účastníkům sděleno jejich umístění, přičemž v přihlášce se uvádí maximálně tři univerzity, v pořadí dle preference.

Z Newcastlu do Durhamu

Když jsem se prvně hlásila do výběrového řízení na Erasmus, byla jsem přijatá do města Newcastle upon Tyne na severovýchodě Anglie. Newcastle budou znát hlavně fotbaloví fanoušci. Pomalu jsem začala s komunikací s místní univerzitou, nicméně vypukla pandemie a vzhledem k tomu, že by můj Erasmus probíhal prakticky celý online, jsem výjezd byla nucena zrušit.

Nakonec se to ukázalo být skvělým rozhodnutím, protože jsem díky tomu vyjela o rok později do malebného Durhamu, které je od Newcastlu 15 minut vlakem, a navíc se jedná o mnohem hezčí, typické anglické město.

Durham je univerzitní město a hlavní město County Durham, které má vlastní katedrálu i univerzitu, tedy se pyšní statusem city. Univerzita v Durhamu je jednou z nejstarších univerzit v Anglii a devátou nejstarší v celém Spojeném království. Každoročně se rozmanité obory durhamské univerzity umisťují na předních příčkách nejlepších studijních programů v UK. Proto jsem neskrývala své nadšení, když jsem se za rok přihlásila znovu do výběrového řízení na Erasmus a dostala jsem se do Durhamu. Pandemie navíc ustupovala, studenti se vraceli do budov škol a já jsem doufala, že tento stav vydrží.

Navíc pro mě toto byla poslední možnost, jak vyjet na roční Erasmus bez toho, abych nepřiměřeně dlouho prodlužovala studium. Měla jsem hotové už všechny předměty z posledního (pátého) ročníku, měla jsem splněnou státnici z veřejného práva, obhájenou diplomovou práci a už mi zbývala jen státnice ze soukromého práva, kterou jsem absolvovala právě až po návratu z Erasmu.

Administrativa

Musím říci, že (obávaný) administrativní proces nebyl nakonec až tak složitý. Durham University se mnou komunikovala opravdu svižně. I zahraniční oddělení na právnické fakultě v Praze fungovalo a všechny papíry jsem měla vyřízené včas. Před odjezdem na Erasmus je hlavně nutné podepsat účastnickou smlouvu s vysílající (domovskou) univerzitou, v rámci Univerzity Karlovy se takto činí na rektorátu, kde vám finálně potvrdí i výši stipendia. Je potřeba založit si eurový účet, kam stipendium chodí, což bylo v případě UK trochu nepraktické, protože jsem si tato eura musela konvertovat na libry a potom přesouvat na britský účet (zvolila jsem účet u Starling Bank, který jsem si založila bez nutnosti návštěvy pobočky a jehož vedení je zdarma). S převody měn mi hodně pomohl Revolut, který hojně doporučovali i ostatní Erasmus studenti.

Poté, co mi byl oznámen výsledek výběrového řízení, vyčkávala jsem na e-mail z Durhamu. Poté jsem vyplnila jejich přihlášku a vybrala si předměty. Mezitím jsem si hledala ubytování, protože v tomhle musím přiznat durhamská univerzita trochu selhala. Nejprve nám oznámili, že Erasmus studenti bohužel z kapacitních důvodů nemohou využít koleje univerzity, avšak pár týdnů před začátkem akademického roku se ozvali, že nakonec kapacita bude. To bylo už však hodně pozdě a upřímně, koleje byly mnohem dražší než ubytování mimo ně. Já jsem si asi už 4 měsíce dopředu zamluvila pokoj v domě, kde bydleli další studenti, hlavně Britové, a někteří pracující. Raději jsem tak činila hodně s předstihem, Durham je studentské město a nechtěla jsem podcenit jeho kapacitu. Cena byla na britské poměry docela příjemná, stipendium ji pokrylo a ještě mi něco zbylo. Finanční stránce se ještě budu věnovat později. Ubytování jsem našla přes sturents.com.

Víza

Po Brexitu přišla povinnost mít na studijní pobyt do UK víza (pokud tedy nevyjíždíte pouze na semestr, konkrétně na méně než 6 měsíců). Žádost o víza se dá vyplnit pohodlně online a studentská víza vás poté opravňují v Anglii studovat a také pracovat na poloviční úvazek. Méně příjemnou stránkou obstarávání víz byl poplatek. Aktuálně stojí Student Visa £363, tedy v přepočtu cca 10 tisíc Kč, které jsem platila i já. Také je nutné zaplatit poplatek NHS, což je britské veřejné zdravotní pojištění, o jehož konkrétní výši jsem se ale nikde nedočetla. Po zaplacení poplatku za víza na mě další stránka vychrlila, že musím ještě zaplatit NHS, což bylo dokonce o něco více než vízový poplatek. Dobrou zprávou je, že pokud v Anglii nebudete během studijního pobytu pracovat, celý NHS poplatek Vám v plné výši vrátí, což byl i můj případ.

Příjezd do UK

Podzimní semestr na Durham University začínal na začátku října, já jsem tedy letěla do Anglie (trasa Londýn – Newcastle) o dva týdny předem, abych se trochu rozkoukala, pořídila si vše potřebné do svého pokoje a poznala trochu Durham než začnou přednášky a semináře. A samozřejmě nesmím zapomínat na povinnost PCR covid testu před odletem a po příletu do UK. Dokud jsem neobdržela negativní výsledek po příletu, nesměla jsem technicky vyjít ven z domu. Covid test s instrukcemi a zkumavkou mi přišel pěkně až na adresu ubytování a já ho potom odeslala do laboratoří. To však bylo jediné větší omezení, které mě v Anglii čekalo, vše se jinak rychle vrátilo do starých kolejí. Roušky se v Anglii také nosily už jen asi měsíc po začátku semestru, poté byla tato povinnost zrušena. Během podzimu jsme se také chodili testovat na covid v kampusu univerzity, kde byly k dispozici antigenní testy, které si každý udělal sám a do půl hodiny přišel výsledek.

Durham Law School

Na Erasmus do Durhamu lze vyjet pouze na celý akademický rok, protože všechny předměty se v Durhamu studují právě celý rok. Myslím, že jiné fakulty to měly i jinak, nicméně všechny právnické předměty bylo nutné studovat celý rok. Já si zapsala těchto šest předmětů,:

• Constitutional Law (ústavní právo)
• Criminal Law (trestní právo)
• International Criminal Law (mezinárodní trestní právo)
• Advanced Issues in Criminal Law (pokročilé problémy trestního práva)
• International Legal Governance (mezinárodní právní správa)
• Advanced Issues in Public Law (pokročilé problémy veřejného práva)

Jak můžete vidět, soustředila jsem se hlavně na obory veřejného práva, ústavní právo, právo trestní a mezinárodní. Před zahájením akademického roku se všichni Erasmus studenti museli sejít na právnické fakultě, aby nám tam potvrdili zápis předmětů. Jeden předmět, který jsem měla zapsaný původně, se neotevřel, takže jsme si na místě zvolila jiný. Dostali jsme přístup do studijního systému, kde se nám vytvořil rozvrh.

Výuka v Durhamu byla dle mého názoru skvěle zorganizovaná, systém fungoval dobře a všechny semináře byly přínosné. Z každého předmětu probíhaly přednášky pro všechny studenty, a dále jsme měli semináře či tutorials v menších skupinkách. Tedy nic diametrálně odlišného od vysokoškolského systému zde v Čechách. Tutoriály se od seminářů lišily tím, že byly ještě interaktivnější a konaly se ve skupinkách max. 8 lidí, aby byl prostor opravdu pro všechny. Většinou jsme si museli připravit i nějaký výstup, ve formě prezentace či krátkého příspěvku. Některé volitelné předměty (jako např. Advances Issues in Public Law) neměly oddělené semináře a přednášky, ale konaly se vždy ve formě takové interaktivní přednášky, kdy profesor začal výkladem a následovala diskuze.

Musím říci, že pro mě zpočátku byly tutoriály v malých skupinkách docela výzvou. Vždy jsem se styděla mluvit před větší skupinou lidí. Nadto v angličtině, kde jsem byla nervózní, že budu špatně vyslovovat a ostatní řeknou, že ani neumím anglicky. Byla to však skvělá příležitost na tomto mém strachu zapracovat. Navíc jsem brzy zjistila, že celá univerzita byla plná mezinárodních studentů, přičemž erasmáků tam byl jen zlomek. Bylo tam velké množství full-time studentů, kteří přijeli studovat celý studijní obor, a každý samozřejmě mluvil se slabším či silnějším přízvukem své domovské země. Strach z používání angličtiny tedy rychle opadl a brzy se zlepšila i moje nervozita.

Na všechny semináře jsem se poctivě připravovala, načítala jsem si literaturu (které bylo opravdu hodně), a tak jsem věděla, co se bude probírat a nad čím diskutovat. Všichni jsme měli přístup do univerzitní knihovny a také do online knihovny, a navíc nám všechny články na semináře a přednášky byly dopředu zpřístupněny ve studijním systému, takže příprava na výuku byla velice pohodlná (pokud vás neodradilo čtení desítek stránek na každý seminář). Také jsem měla na školu hodně času, protože jsem prvně za své právnické studium nepracovala a chtěla jsem si tento rok užít, naplno se věnovat výuce a poznávání Durhamu a jeho okolí.

Život na Erasmu

Obecně bych se podepsala pod tvrzení, že jaký si Erasmus uděláš, takový ho máš. Nelákaly mě party, už jsem za sebou měla pět let studia na právech a všechny uvítací party jsem si odchodila během prvních dvou let. Byla jsem ten typ, co jel do Anglie s pár pečlivě vybranými knížkami, těšíc se na novou školu, odpoledne u čaje, dlouhé podzimní procházky a cestování. Abych se ovšem seznámila s dalšími Erasmus studenty, přemohla jsem introverta uvnitř mě a šla jsem na začátku semestru na seznamovací posezení u durhamské katedrály. Z posezení se většina lidi vydala rovnou do hospody, ale já a pár dalších studentek se odpojilo, že je na pivo brzy a raději bychom poseděly v nějaké kavárně. S těmito studentkami z Francie, Finska a Chile jsme se bavily po celý Erasmus, chodily jsme na pravidelné kávové sedánky a procházky, a doteď jsme v kontaktu. Šla jsem nakonec i na několik party, ale v poměru s ostatními studenty to bylo opravdu málo. Chci tímto odstavcem jen říci, že si opravdu můžete udělat studijní pobyt takový, jaký jen chcete. Můžete ho procestovat, chodit na večírky nebo ho strávit v univerzitní knihovně. Je to opravdu jen na Vás.

Můj typický den vypadal tak, že jsem ráno vyrazila do univerzitního kampusu na přednášku či seminář. Také jsem moc ráda chodila do knihovny, někdy i mimo výukové dny, protože se ráda učím v knihovnách a ráda pozoruji lidi okolo sebe – motivuje mě vidět i ostatní pilně studující (někdy prokrastinující). Kampus byl nicméně dál od centra a protože já jsem bydlela úplně na druhou stranu od centra, cesta pěšky mi trvala 40-45 minut podle toho, v jaké přesně budově jsem měla výuku (kampus v Durhamu patří mezi ty větší). Samozřejmě jsem v horším počasí mohla jet autobusem, to jsem se pak na přednášky dostala dvakrát rychleji. Ale víc jsem chodila a tyto procházky mě bavily, v průměru jsem měla denně nachozeno 7 km, a pro ukrácení času jsem si často volala s rodinou.

Po výuce jsem mohla jít ještě do knihovny, případně jsem si dala oběd v univerzitní kantýně. U tohoto bodu bohužel závidím všem spolužákům, co jeli do Portugalska, Španělska či jiných zemí, kde měli ve škole tříchodové menu za pár euro. V Anglii bohužel dostanete tak akorát chipsy, sendviče, ovoce či sladké pečivo. Já jsem preferovala jedinou teplou variantu, zapečené panini. Raději jsem tedy jedla doma nebo jsem si nosila oběd s sebou, pokud mě čekal delší den.

Odpoledne jsem se opět prošla domů, četla jsem si, vařila, nebo se připravovala na další den. Občas jsem se viděla s kamarádkami, seznámila jsem se také s jednou Češkou. O víkendech jsem se snažila být hodně venku a objevovat nová místa, jak moc to počasí dovolilo. Hodně jsme cestovali s manželem (tenkrát ještě s přítelem). Durham je obklopený krásnou přírodou a lesy a je tam spousta míst, kam se dá jít.

Tímto bych zakončila první, spíše praktickou, část svého vyprávění o Erasmu. Doufám, že se třeba někomu budou informace ohledně organizační stránky Erasmu hodit. V dalším článku už se dočtete o příjemnějších věcech, zejména o cestování po severu Anglie a dalších zážitcích. Fotografie Durhamu v tomto článku budiž takovou menší ochutnávkou.